©2018 Учебные документы
Рады что Вы стали частью нашего образовательного сообщества.

Srovnání Frommovy etické teorie s názory Gillese Lipovetského - BakaláŘSKÁ práce vypracoval: Vedoucí práce

Srovnání Frommovy etické teorie s názory Gillese Lipovetského

Ve své bakalářské práci jsem došel do bodu, kde srovnám dva nejvíce citované autory. Erich Fromm a Gilles Lipovetsky nám popisují svůj náhled na svět, spíše však na společnost a jedince v ní. Toto srovnání je zajímavé z několika úhlů. Za prvé z časové posloupnosti, kdy Fromm píše po druhé světové válce, zatímco Lipovetsky píše v 90. letech 20. století, což nám umožní částečně zachytit vývoj za posledních padesát let. Za druhé pohled především psychologicky- etický u Fromma a filozofický u Lipovetského . Na začátek bych zhodnotil vlastní psaný projev autorů, i když z překladů, stejně přispívá k pojmutí a pochopení jejich myšlenek. Knihy Ericha Fromma jsou jasně strukturované, kapitoly na sebe navazují a neustále rozvíjejí hlavní myšlenkový proud. Styl, jak je zvolený, nepoužívá až tak složitý či odborný jazyk a je velice srozumitelný. Naopak Lipovetsky používá jazyk odborný a složitější na pochopení, není u něj příliš výrazná myšlenková stopa. To může být způsobeno esejistickým pojetím, nicméně nepomáhá to porozumění, nejednou jsem si musel pročítat odstavce několikrát, abych vyzvedl opravdu hlavní myšlenku. K celkovému pochopení jeho myšlenek také nenapomáhá opakování názorů, pohledů a myšlenek na věc, protože občas dojde k mírné změně názorů a hodně závisí na kontextu sdělení, proto se i hůře interpretuje. Rozdílnost v pojetí obou odborníků vězí v časových možnostech autorů. Nesmíme zapomenout, že dílo Ericha Fromma je ucelenou celoživotní prací.

Ale zpátky k srovnání myšlenek a názorů. Již v úvodu jsem psal, že u těchto dvou autorů vidím v zásadních názorech obdobný pohled na věc. To se během mé práce více méně potvrdilo. Stále si myslím, že Lipovetsky rozšiřuje Frommovu etickou teorii, ale dává do ní punc aktuálnosti.

Společnost se určitě s postupem času měnila a mění, přesto detailní popisy vyprázdněného života jsou v mých očích popsané trefně, a jsou velice, ne-li stejné, před dvaceti lety jako dnes. Vyzvedl bych úlohu individualismu v dnešním světě, ne že by u Frommova pojetí neexistovala, ale značně se změnila, a to bych přičetl technologickému vývoji, který generuje pomyslnou nezávislost v jakékoli oblasti lidského bytí. Vyvolává pocit naprosté nezávislosti na ostatních, i když realita je jiná, vytváří se taková mlha individualismu a ta zakrývá absolutní závislost na ostatních. Málokdo by totiž v dnešní době mohl existovat bez potravin v obchodě, bez uspokojivého bydlení a dalších paralel bychom našli tolik, kolik je na světě potřeb a zájmů. Bez lidí, kteří vykonávají každodenní práci, bychom zemřeli do pár týdnů. Pro lepší příklad si uvědomme toto – V lednu bych byl opuštěn v horách, od nikoho by se mi nedostalo pomoci. Bez jídla a bez pití. Měl bych přežít sám. Právě tento paradox individualismu, který umožňuje odosobněná společnost, není slučitelný s lidskou přirozeností, Lipovetsky popisuje velice dobře.

S Lipovetského názorem na člověka jako Narcise v zásadě souhlasím. Narcis jako otrok společnosti je neproduktivní a jeho život lze nazvat neúplným. Chybí mu opravdové vztahy s lidmi a nemožnost navázat tyto vztahy ho nesmírně zraňují, ale není schopen překročit hranici, kde by už nebyl středem svého zájmu. Sebeláska k sobě samému je nejvyšší hodnotou. Fromm: ,, sobecký člověk není schopen milovat druhé, ale není ani schopen milovat sám sebe.“78

Takže sebeláska v pojetí Narcise nemůže vyvolat opravdovou lásku a smíření se sám se sebou.

Narcise bych srovnal s Frommovou existencí v módu mít. Pojetí časovosti v životě se ale mírně liší. Mód mít Fromm charakterizuje jako víru v blahobyt a lepší zítřky. Lipovetsky ji vidí v uspokojování potřeb tady a teď. V módu mít konzumujeme vše kolem nás věci i ostatní jedince. Narcis konzumuje svoji existenci skrze trávení svého času. Práce je povinnost, pak následuje relax a zábava, už nechci tolik peněz, moci, ale volnost. Konzumuji se skrze vlastní činnost, koníčky, způsobu trávení volného času apod.

Určitě bych proti sobě tato pojetí nepostavil, i když se to nabízí. Myslím si, že Lipovetsky pojmenoval prohloubení konzumu. Již máme ,,všechno“. Většina obyvatelstva v euro-americké společnosti žije na přijatelné úrovní, dostává se jí základních potřeb, ale i nadstandardních možnosti. Každý má auto, jezdí na dovolené, kupuje si značkové oblečení, zbývají mu peníze na zábavu. Potencionál materialistického konzumu se již vyčerpal v tom smyslu, že již nemůže reprezentovat odlišnost či nadřazenost. Všichni máme všechno, a proto se tato snaha o odlišnost, nadřazenost či zviditelnění přesunula do čistě soukromé hladiny. Mohu dělat různé aktivity, vyznávat různé životní filozofie, které se objevují jak houby po dešti. Viditelné je to na oblečení, účesech podle nich rychle zařadíme člověka do jiné skupiny. Abych to shrnul, konzum se prohloubil, stále plní svoji funkci odlišovat, nadřazovat. Člověk se stává osamělým, nedokáže naplnit svoji potřebu plnohodnotného vztahu. To, že chce úplně vše a nebere ohledy na ostatní ho uvrhává do osamělosti – individualismu.

Mód mít vytváří člověka – automat, ten jde tupě za konzumem. Vlastnění je jeho postoj k životu, neuvědomuje si alternativy a nebo se jim podvědomě vyhýbá, protože by to mohlo být pro něj těžké. Narcis automat není, především ve svém osobním životě, dobře si uvědomuje co dělá, ale je aktivní pouze za účelem uspokojení svých tužeb. Zodpovědnosti za veřejný život se nepřímo zříká. Paradoxem je tvrzení Lipovetského, že by Narcis mohl prohloubit demokracii, obhajuje si to tím, že právě on netouží po moci, snese vedle sebe ostatní, nepotřebuje se povyšovat nad ostatní. Z tohle hlediska by zlepšení mohlo přijít, ale z hlediska neaktivity ve veřejném životě se to příliš očekávat nedá.79

V druhé části Frommova učení, řekl bych v té pozitivní, nám naopak ukazuje kladné možnosti. Lásku jako vztah ke všem lidským bytostem a existenci v módu být. Paralelu k módu být u Lipovetského nenacházím, vychází to z podstaty, že u něj nenajdeme pozitivní pohled na věc. Alternativu k Narcisovi neuvádí. Podle mého názoru to tkvi ve faktu, že jeho díla mají sociologický základ a on se snaží pouze popsat současný stav. To, že se nezmiňuje o pozitivním člověku pravděpodobně neznamená, že takového nehledá nebo ho nenašel, jen by to nevypovídalo o ,,stavu“ dnešní společnosti.

Mód být je pro mě nesmírně inspirující a považuji ho spolu s uměním milovat za stěžejní teorie u Fromma. Ukazuje pozitivní alternativu k módu mít, jenž je rozšířen, ale neměl by. Postupný studiem této problematiky jsem došel k racionální důvodům, proč dát přednost módu být před módem mít. Jeden z hlavních je ten, že dává plně rozvinout potenciál jedince a je to jeho nejdůležitějším cílem. Umění milovat je další pozitivní alternativou. Vztahy obecně jsou převážně založeny na konzumním charakteru společnosti a neměly by být. Plný laskavý vztah k ostatním má moc změnit celou společnost. Fromm ve svém díle shrnuje určitě mnoho názorů, filozofii a v neposlední řadě náboženství, které mají jedince odprostit od povrchního a materialistického pohledu na svět, a proto občas můžou jeho názory vyznít nábožensky, ale není tomu tak. Nesmíme zapomenout, že každé náboženství se snaží vštípit etické zásady, jako například desatero u křesťanství a snaží se to z iracionální hlediska, kdy lidstvu tyto teze dává do vínku pomyslný bůh a zároveň je po nás požaduje, potažmo nás trestá za jejich nedodržování. Fromm staví do absolutního středu jedince a

jeho možnosti

. Snaží se o změnu společnosti dvěma cestami. Změnou jedince a to v první řadě a změnou systému druhotně. Jeho kritika je konstruktivní a dává pozitivní alternativy. Vždy vychází ze souvislostí a historických faktů, své myšlenky podporuje názory jiných myslitelů, čímž dokresluje svoje teorie.

Teze o platnosti etické teorie Ericha Fromma se mi potvrdila, je využitelná i dnes. Jestliže byla formulována v polovině 20. století, brala si na zřetel tehdejší dobu. To, co bylo, se mírně změnilo, ale důležitější je to, co Fromm formuluje. Formuluje jeho ideální společenské uspořádání a ideálního člověka, s kterým se plně ztotožňuji. V této práci jsem si to racionálně potvrdil. Využití jeho myšlenek je tedy nasnadě. Krom toho, že každý člověk, jenž porozumí jeho učení, může sám na sobě začít pracovat a změnit svůj přístup a nazírání na svět. Potencionál však vidím ve využití jeho teorie ve vzdělávacím procesu. Rozšíření jeho teorie mezi žáky a studenty ve věku, kdy jsou otevřenější k ,,novým“ věcem by bylo efektivnější než v pozdějším věku. Dobře si uvědomuji náročnost tohoto úkolu. Je obtížné přeformulovat Fromma pro děti na základní škole, je obtížné ukázat alternativu, když dětí kolem sebe vidí a slyší něco jiného. Především to klade veliké nároky na učitele, kteří by měli být otevření, nezávislí, konstruktivně kritičtí a svobodní, tedy existovat v módu být. Ale i v silách člověka, který neprohlédne, je to, aby vyslovil, předal tuto alternativu žákům a ti vnímaví ji mohou pochopit. Nepřipadá mí lepší přirovnání pro učitele v módu být než Platónovo podobenství o jeskyni. Prohlédnout a snažit se předat ostatním.

Nezapomeňme, že existujeme jak v módu mít, tak v mód být a základem je, aby mód být převažoval. K tomu, aby to opravdu tak bylo, je zapotřebí si sám pro sebe definovat své existenční vlastnění. Tedy optimum pro svoji existenci. Ani mnoho, ani málo.

V poslední kapitole se zaměřím na možné změny společenského systému, které by mohl člověk v módu být požadovat nebo by naopak mohly pomoci změnit přístup k životu u ostatních.


?


tema-5-sredstva-.html

tema-5-vzaimosvyazi.html

tema-52--poyasnichnoe-i.html

tema-57--aristotel-o.html

tema-6---itogovoe.html